Ing. Zdeněk Lyčka
Jedním ze zásadních ustanovení zákona o ochraně ovzduší z roku 2012 bylo zavedení zákazu provozování teplovodních kotlů na pevná paliva nižších tříd než 3 od září 2022 (dále jen nevyhovující kotle). Pro domácnosti byla lhůta prodloužena do září 2024.
V roce 2012 nabyl platnosti nový zákon o ochraně ovzduší (dále jen zákon), který zavedl několik revolučních změn regulujících provozování stacionárních spalovacích zdrojů, coby významných znečišťovatelů ovzduší. Jedním ze zásadních ustanovení zákona bylo zavedení zákazu provozování teplovodních kotlů na pevná paliva nižších tříd než 3 od září 2022 (dále jen nevyhovující kotle).
Zákaz je v platnosti již od září 2022
Původně byl plánován plošný zákaz provozování všech nevyhovujících kotlů od 1. 9. 2022. V první polovině roku 2022 však vrcholila energetická krize, která dopadala především na domácnosti. Z tohoto důvodu byl o dva roky odložen zákaz provozu pro ty nevyhovující kotle, které jsou zdrojem tepla pro vytápění domácností či staveb určených pro rodinnou rekreaci. Nicméně pro kotle provozované mimo domácnosti (malé firmy, penziony, restaurace, …) platí zákaz provozování nevyhovujících kotlů již od 1. září 2022. Od 1. 9. 2024 tudíž začíná plošný zákaz provozování všech nevyhovujících kotlů.
Nezáleží na způsobu provozování
Zákaz se týká všech nevyhovujících kotlů bez výjimky. Nezáleží tedy na tom, zda je kotel provozován jako hlavní zdroj tepla pro vytápění rodinného domu, nebo pro občasné vytápění chaty, či jako záložní zdroj pro plynový kotel, elektrokotel nebo tepelné čerpadlo.
Pouze kotle na pevná paliva
Povinná výměna kotlů na pevná paliva nevyhovujících tříd se stala mediálně velice vyhledávaným tématem. Bohužel, jak to již v médiích chodí, využívají často zkratek. V tomto případě se velice často píše o blížícím se zákazu provozu starých kotlů, zpravidla ještě s dodatkem, že se zákaz týká kotlů tříd 1 a 2. Ovšem velice často se zapomíná uvádět, že se to týká výhradně kotlů na pevná paliva. Kdo má k tématu blízko, zpravidla to ani nepostřehne, ovšem zvláště starší lidé, kteří provozují staré kotle všeho druhu, bývají velice často zmateni. S blížícím se zákazem se tak významně množí dotazy typu „kde na svém atmosférickém plynovém kotli najdu emisní třídu abych poznal, že zda jej mohu provozovat i v roce 2025“.
Pouze kotle, nikoliv topidla s výměníkem
Zákaz provozu se týká pouze teplovodních kotlů, nikoliv lokálních topidel s teplovodním výměníkem. Teplovodní kotel je zdroj tepla, který je výrobcem určen k tomu, aby veškeré získané teplo předal teplovodní otopné soustavě. Veškeré vysálané teplo povrchem kotle je považováno za ztrátu. Naopak lokální topidlo je určeno k sálavému vytápění místa, ve kterém je instalováno (velice zjednodušeně řečeno). Topidlo s teplovodním výměníkem může předávat většinu získaného tepla teplovodní otopné soustavě, nicméně pokud je zdroj tepla výrobcem určen také k sálavému vytápění místa instalace, jedná se o lokální topidlo. Typickým znakem lokálního topidla jsou prosklená dvířka u krbových kamen, či litinové plotny určené k vaření u sporáků.
Třídy kotlů na pevná paliva
Rozdělování lokálních spalovacích zdrojů tepla do tříd dle emisí a účinnosti se týká pouze teplovodních kotlů. Třídy kotlů zavedla evropská norma EN 303-5 v roce 2000 (prostřednictvím její české verze ČSN EN 303-5:2000). Kotlům, uváděným na trh před rokem 2000 nebyly přidělovány žádné třídy. Mezi léty 2000 až 2012 byly kotle dle dosažené úrovně emisí zařazovány do tříd 1, 2 a 3 s tím, že třída 3 představovala nejvýše dosažitelnou „ekologickou“ úroveň, tedy nejnižší produkované emise. V roce 2012 byla přijata novela normy (u nás zavedena v roce 2013 coby ČSN EN 303-5:2013), která zrušila udělování tříd 1 a 2, naopak zavedla nové vyšší třídy 4 a 5. Od roku 2013 tudíž nebylo možné certifikovat nové kotle na pevná paliva, které by nedosáhly při certifikaci alespoň třídy 3. Prodávat se mohly pouze kotle nižších tříd, které byly certifikovány před rokem 2012, které měly ještě platné certifikáty (platnost certifikátů bývá zpravidla 2 roky). Definitivní zákaz uvádění na trh kotlů tříd 1 a 2 nastal 1. 1. 2014, kdy to bylo striktně zakázáno již zmíněným zákonem o ochraně ovzduší.
Pokud to shrneme, kotle vyrobené před rokem 2000 nebyly zařazovány do tříd, tudíž by se jich měl zákaz provozu týkat plošně. To se samozřejmě týká také kotlů, které byly vyrobeny mimo sériovou výrobu (tzv. samovýroba) a neprošly řádnou certifikací. Naopak u kotle zakoupeného po roce 2014 má jeho provozovatel prakticky jistotu, že má minimálně třídu 3 a zákaz provozu se jej netýká. Mezi léty 2000 až 2011 byly do tříd 1 a 2 zařazovány prakticky výhradně ručně přikládané prohořívací (zpravidla litinové) a odhořívací kotle bez ventilátoru (postrádající na elektrické energii závislou regulaci). Teprve v roce 2011 se na trhu začaly objevovat některé typy odhořívacích kotlů (například Dakon DOR F, OPOP, Slokov), které byly zařazeny do třídy 3. Tudíž ručně přikládané kotle bez ventilátoru vyrobené před rokem 2011 s velikou pravděpodobností patří mezi ty nevyhovující.
Význam zákonné kontroly kotle, výmluvy neplatí
Nezanedbatelné množství lidí má již nyní připraven argument typu „tak ať mi to nejdříve prokáží, že mám kotel špatné třídy“. Ale na to se trozhodně nelze spoléhat. Pokud někdo bude provozovat nevyhovující kotel i po zákazu v dobré víře, že si myslel, že zrovna ten jeho kotel má třídu 3, nebude to v žádném případě polehčující okolnost. Kotle na pevná paliva o jmenovitém příkonu do 300 kW musí podle zákona totiž pravidelně v intervalu minimálně jednou za 3 roky kontrolovat výrobcem kotle autorizovaný technik, který o kontrole vyhotoví zprávu, ve které musí být mimo jiné uvedena třída kotle a také to, zda kotel vyhovuje požadavkům zákona na provozování po 1. 9. 2024. Zpráva o kontrole musí být technikem nahlášena do databáze, do které má přístup obec s rozšířenou působností, která si tak může zjistit, jaký kotel provozujete, popřípadě zda vůbec prošel váš kotel povinnou kontrolou.
Za provoz kotle zodpovídá jeho provozovatel, nikoliv jeho majitel
V zákoně je jasně uvedeno, že za provoz kotle je zodpovědný jeho provozovatel, což je právnická nebo fyzická osoba, která stacionární zdroj skutečně provozuje. Pouze v případě, že taková osoba není známa nebo neexistuje, považuje se za provozovatele vlastník stacionárního zdroje. A je to také provozovatel, který bude muset zaplatiti případnou pokutu za to, že provozuje v rozporu se zákonem nevyhovující kotel, či nemá provedenu zákonnou kontrolu. Za neprovedení kontroly může být udělena pokuta až do výše 20 tisíc korun, za provozování nevyhovujícího kotle až 50 tisíc korun, a v tomto případě může být vysoká pokuta udělena opakovaně.
Převzato z portálu: 