Vše o zákazu provozu starých kotlů na pevná paliva od A do Z

Ing. Zdeněk Lyčka

Jedním  ze zásadních ustanovení zákona o ochraně ovzduší z roku 2012 bylo  zavedení zákazu provozování teplovodních kotlů na pevná paliva nižších  tříd než 3 od září 2022 (dále jen nevyhovující kotle). Pro domácnosti  byla lhůta prodloužena do září 2024.

V roce 2012 nabyl platnosti nový zákon o ochraně ovzduší (dále jen  zákon), který zavedl několik revolučních změn regulujících provozování  stacionárních spalovacích zdrojů, coby významných znečišťovatelů  ovzduší. Jedním ze zásadních ustanovení zákona bylo zavedení zákazu  provozování teplovodních kotlů na pevná paliva nižších tříd než 3  od září 2022 (dále jen nevyhovující kotle).

Zákaz je v platnosti již od září 2022

Původně byl plánován plošný zákaz provozování všech nevyhovujících  kotlů od 1. 9. 2022. V první polovině roku 2022 však vrcholila  energetická krize, která dopadala především na domácnosti. Z tohoto  důvodu byl o dva roky odložen zákaz provozu pro ty nevyhovující kotle,  které jsou zdrojem tepla pro vytápění domácností či staveb určených pro  rodinnou rekreaci. Nicméně pro kotle provozované mimo domácnosti (malé  firmy, penziony, restaurace, …) platí zákaz provozování nevyhovujících  kotlů již od 1. září 2022. Od 1. 9. 2024 tudíž začíná plošný zákaz  provozování všech nevyhovujících kotlů.

Nezáleží na způsobu provozování

Zákaz se týká všech nevyhovujících kotlů bez výjimky. Nezáleží tedy  na tom, zda je kotel provozován jako hlavní zdroj tepla pro vytápění  rodinného domu, nebo pro občasné vytápění chaty, či jako záložní zdroj  pro plynový kotel, elektrokotel nebo tepelné čerpadlo.

Pouze kotle na pevná paliva

Povinná výměna kotlů na pevná paliva nevyhovujících tříd se stala  mediálně velice vyhledávaným tématem. Bohužel, jak to již v médiích  chodí, využívají často zkratek. V tomto případě se velice často píše  o blížícím se zákazu provozu starých kotlů, zpravidla ještě s dodatkem,  že se zákaz týká kotlů tříd 1 a 2. Ovšem velice často se zapomíná  uvádět, že se to týká výhradně kotlů na pevná paliva. Kdo má k tématu  blízko, zpravidla to ani nepostřehne, ovšem zvláště starší lidé, kteří  provozují staré kotle všeho druhu, bývají velice často zmateni.  S blížícím se zákazem se tak významně množí dotazy typu „kde na svém atmosférickém plynovém kotli najdu emisní třídu abych poznal, že zda jej mohu provozovat i v roce 2025“.

Pouze kotle, nikoliv topidla s výměníkem

Zákaz provozu se týká pouze teplovodních kotlů, nikoliv lokálních  topidel s teplovodním výměníkem. Teplovodní kotel je zdroj tepla, který  je výrobcem určen k tomu, aby veškeré získané teplo předal teplovodní  otopné soustavě. Veškeré vysálané teplo povrchem kotle je považováno za  ztrátu. Naopak lokální topidlo je určeno k sálavému vytápění místa, ve  kterém je instalováno (velice zjednodušeně řečeno). Topidlo  s teplovodním výměníkem může předávat většinu získaného tepla teplovodní  otopné soustavě, nicméně pokud je zdroj tepla výrobcem určen také  k sálavému vytápění místa instalace, jedná se o lokální topidlo.  Typickým znakem lokálního topidla jsou prosklená dvířka u krbových  kamen, či litinové plotny určené k vaření u sporáků.

Třídy kotlů na pevná paliva

Rozdělování lokálních spalovacích zdrojů tepla do tříd dle emisí  a účinnosti se týká pouze teplovodních kotlů. Třídy kotlů zavedla  evropská norma EN 303-5 v roce 2000 (prostřednictvím její české verze  ČSN EN 303-5:2000). Kotlům, uváděným na trh před rokem 2000 nebyly  přidělovány žádné třídy. Mezi léty 2000 až 2012 byly kotle dle dosažené  úrovně emisí zařazovány do tříd 1, 2 a 3 s tím, že třída 3 představovala  nejvýše dosažitelnou „ekologickou“ úroveň, tedy nejnižší produkované  emise. V roce 2012 byla přijata novela normy (u nás zavedena v roce 2013  coby ČSN EN 303-5:2013), která zrušila udělování tříd 1 a 2, naopak  zavedla nové vyšší třídy 4 a 5. Od roku 2013 tudíž nebylo možné  certifikovat nové kotle na pevná paliva, které by nedosáhly při  certifikaci alespoň třídy 3. Prodávat se mohly pouze kotle nižších tříd,  které byly certifikovány před rokem 2012, které měly ještě platné  certifikáty (platnost certifikátů bývá zpravidla 2 roky). Definitivní  zákaz uvádění na trh kotlů tříd 1 a 2 nastal 1. 1. 2014, kdy to bylo  striktně zakázáno již zmíněným zákonem o ochraně ovzduší.

Pokud to shrneme, kotle vyrobené před rokem 2000 nebyly zařazovány do  tříd, tudíž by se jich měl zákaz provozu týkat plošně. To se samozřejmě  týká také kotlů, které byly vyrobeny mimo sériovou výrobu (tzv.  samovýroba) a neprošly řádnou certifikací. Naopak u kotle zakoupeného  po roce 2014 má jeho provozovatel prakticky jistotu, že má minimálně  třídu 3 a zákaz provozu se jej netýká. Mezi léty 2000 až 2011 byly do  tříd 1 a 2 zařazovány prakticky výhradně ručně přikládané prohořívací  (zpravidla litinové) a odhořívací kotle bez ventilátoru (postrádající na  elektrické energii závislou regulaci). Teprve v roce 2011 se na trhu  začaly objevovat některé typy odhořívacích kotlů (například Dakon DOR F,  OPOP, Slokov), které byly zařazeny do třídy 3. Tudíž ručně přikládané  kotle bez ventilátoru vyrobené před rokem 2011 s velikou  pravděpodobností patří mezi ty nevyhovující.

Význam zákonné kontroly kotle, výmluvy neplatí

Nezanedbatelné množství lidí má již nyní připraven argument typu „tak ať mi to nejdříve prokáží, že mám kotel špatné třídy“.  Ale na to se trozhodně nelze spoléhat. Pokud někdo bude provozovat  nevyhovující kotel i po zákazu v dobré víře, že si myslel, že zrovna ten  jeho kotel má třídu 3, nebude to v žádném případě polehčující okolnost.  Kotle na pevná paliva o jmenovitém příkonu do 300 kW musí podle zákona  totiž pravidelně v intervalu minimálně jednou za 3 roky kontrolovat  výrobcem kotle autorizovaný technik, který o kontrole vyhotoví zprávu,  ve které musí být mimo jiné uvedena třída kotle a také to, zda kotel  vyhovuje požadavkům zákona na provozování po 1. 9. 2024. Zpráva  o kontrole musí být technikem nahlášena do databáze, do které má přístup  obec s rozšířenou působností, která si tak může zjistit, jaký kotel  provozujete, popřípadě zda vůbec prošel váš kotel povinnou kontrolou.

Za provoz kotle zodpovídá jeho provozovatel, nikoliv jeho majitel

V zákoně je jasně uvedeno, že za provoz kotle je zodpovědný jeho  provozovatel, což je právnická nebo fyzická osoba, která stacionární  zdroj skutečně provozuje. Pouze v případě, že taková osoba není známa  nebo neexistuje, považuje se za provozovatele vlastník stacionárního  zdroje. A je to také provozovatel, který bude muset zaplatiti případnou  pokutu za to, že provozuje v rozporu se zákonem nevyhovující kotel, či  nemá provedenu zákonnou kontrolu. Za neprovedení kontroly může být  udělena pokuta až do výše 20 tisíc korun, za provozování nevyhovujícího  kotle až 50 tisíc korun, a v tomto případě může být vysoká pokuta  udělena opakovaně.

Převzato z portálu: 

Přihlásit se k odběru novinek

Odesláním formuláře souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů.

© ARSYLINE 2024
Upozornění
Zavřít
Zboží bylo úspěšně přidáno do košíku

V košíku máte zboží v celkové hodnotě 0 Kč s DPH

Pokračovat v nákupu Zobrazit košík